V mnoho čem specifický obvod Kupres se přeci v některých věcech moc neliší od ostatních lokálních společenství v Bosně a Hercegovině které mají stejné problémy kvůli válečným aktivitám a ničení, špatné ekonomické situaci, nezodpovědnosti politických struktur včetně tranzitního procesu a špatného způsobu privatizace. 

O velkých potenciálech které má tento obvod, jako je lesnictví jakožto základní hospodářské odvětví na které se opírá toto lokální společenství, v úmyslu jsme měli pohovořit si se starostou Kupresu Milanem Raštegorcem, ale nám z jeho kanceláře bylo řečeno že „pan starosta nemá zájem“. Navzdory nezájmu starosty, neměly jsme problémy vynajít jiné uvážené spolubesedníky z kterých je také bývalý starosta Kupresu pan Perica Romić, který si křeslo starosty vyměnil za dobytkářství, kterým se jeho rodina tradičně zabývá už 200 let. I když říká, že vzhledem na válečná působení, stav v Kuprese současně ani není tak špatný, více si je vědom problémů které omezují vývoj a pokrok jeho lokální společnosti. „Vyšší úrovně státní správy z různých důvodů potencují vývoj určitých krajů, přičemž jsou jim ostatní, národně řečeno za humny“, komentuje náš spolubesedník, a jako ještě jeden vážný problém uvádí politickou nestabilitu která „odežene každého seriozního investora“. Romić také vytýká že se i stát musí zabývat otázkou demografie neboť že se brzy octneme v situaci že nám se školy a školky uzavřou.

(Perica Romić)

Světlý příklad Kupresské vysočiny která vzdoruje všem problémům, je zpráva našeho druhého spolubesedníka pana Smaila Žiliće, majitele mlékařství Kupres Milch. I když Kupres měl dvě mlékárny které zmizely v konkurzu, kvůli tomu Žilić nezaváhal a viděl v tom svojí podnikatelskou šanci obnovit výrobu a vybudovat svojí obchodní značku. „Kupresský sýr jako brand je současně jediný výrobek který Kupres nabízí a který může nabídnouti“ říká pan Smail a zdůrazňuje že během jenom dvou let se jeho firma stala i vývozcem. Tuny sýru vyvezl do Turecka, a jejich výrobky se můžou zhlédnout také na stolech obyvatelů Austrálie, Kanady, Ameriky, Kataru, Thajska a Nového Zélandu. Mezitím, to co on zdůrazňuje je, nedostatek spolupráce a výpomoc lokální samosprávy, protože jak říká, ne že neobdržel žádnou pomoc ani z jedné úrovně státní správy nýbrž „existuje určitá dóza neporozumění až i obstrukce, což je nepochopitelné“.

(Smail Žilić)

No, optimistických zpráv z Kupresu nechybí, takže nám ještě jednu takovou podává také Martina Lozančićová která na rodinném zemědělském hospodářství AMOR, společně s ostatními členy její rodiny pěstuje arónii ze které vyrábí likéry, džemy a 100% přírodní šťávy. Martina během rozhovoru poslala jasnou zprávu všem mladým lidem z Kupresu: „Mladí lidé pořád víc a víc odchází do zahraničí protože jsou nespokojeni nejprve s politickou situací v Bosně a Hercegovině. Pravdou je, že Kupres nabízí ohromný potenciál v oblastech hospodářství a cestovního ruchu, takže se pořád víc rodin rozhodlo využít možnosti a zůstat na svém pozemku, a s málo dobré vůle zajistit existenci sobě a své rodině.“

Neznatný růst zapsaných dětí do první třídy základní školy v současném roce (22) v poměru k některým dřívějším ročníkům, je možná znakem že pořád více mladých lidí v Kuprese přemýšlí jako Martina a ostatní naší spolubesedníci. Na druhou stranu, nezájem lokální samosprávy a špatná finanční situace v obci jsou břemenem optimismu.

Frontal