„V hospodě pod barákem na kraji parku začal Íránec cestující po světě pracovat jako kuchař, prostě začal dělat perská meníčka za kilo, je to neuvěřitelně dobrý jídlo, o pauze si sedne ven a hraje na flétnu. Na zahrádce něco cvaká na kompu kluk, který se v Brně před patnácti lety zastavil na svém tripu po Evropě a prostě tu zůstal. Po městě se prohání na longboardech prošedivělí hipíci z Kalifornie, kteří pracují v Brně pro IBM, berou tu drogy a jsou v totálním chillu. Lidem z celého světa se strašně často stává, že když přijdou omylem do Brna, tak tu zůstanou,” přibližuje atmosféru čtyřistatisícového města na jihu Moravy třicetiletý Petr Bittner vzděláním filosof. On sám přišel do Brna za studiem, přestože měl jako absolvent elitního gymnázia možnost jít do Prahy. 

Dřívější osobitou sebeironii město podle něj začalo nahrazovat reálně větším pokrokem s ohledem na člověka, než kterého je schopná větší část současné Prahy. V součtu s cenami bytů o tisíce pod Prahou, a současně s pořád širším pracovním prostorem pro takovou tu „kreativní třídu“ jeho generace, se z Brna po studiích stala žádaná destinace.  „Po roce stráveném v Praze, kde člověk musí i rychleji chodit na ulici, mám po návratu do Brna pocit, že jsem byl zařazen do nějakého programu na ochranu svědků. Tak strašně velká je tady pohoda,“ uzavírá své vyznání lásky městu Brnu Bittner. 

Co vlastně je na Brnu tak přitažlivého a jak přišlo ke svému duchu? 

Odpověď na otázku mají mnozí další obyvatelé Brna, kteří sem přišli za studiem. Jako třeba třicetiletý Martin Dutkiewič, který sem původně přišel studovat. „Měl jsem možnost studovat v Praze, Olomouci, nebo Ostravě, ale vybral jsem si Brno, protože jeho Fakulta sociálních studií byla vyhlášená,“ vzpomíná Dutkiewič, který vystudoval politologii na Masarykově univerzitě. 

Několik let jsem pracoval pro občanské ekologické a lidskoprávní organizace. „Pak jsem vyhořel, založili jsme s přítelkyní kavárnu Punkt,“ vysvětluje svou cestu. Dnes je tedy především kavárníkem a protože jeho podnik je v centru města, blízko univerzitních fakult, jsou studenti jeho častými návštěvníky. A čeho si u Brna nejvíc cení? „Tu atmosféru, že tu žije hodně mladých lidí, kteří sem podobně jako já přišli studovat a město tak má mnohem liberálnějšího ducha, než jiná města. A jako podnikatel oceňuju i to, že je tu v současné době obrovská kupní síla. Lidé už tolik nekoukají na peníze, chtějí kvalitu,” tvrdí Dutkiewič, který vidí i rozdíl oproti velké a turisty zaplavené Praze. „Třeba právě pohostinství je tu na mnohem vyšší úrovni, protože tu nemáme tolik turistů a hosty je třeba lákat na kvalitu, aby se vraceli stálí zákazníci. Turistům v Praze stačí dát guláš a jsou rádi, že mají něco typického, tady se musíme víc snažit,“ říká s pýchou v hlase kavárník. 

I proslulá brněnská novinářka Jana Ustohalová (42 let) to vysvětluje právě kvalitou zdejších škol, které lákají studenty z celé země a ti pak často v Brně zůstávají a pomáhají tvořit to, co obcím v České republice často zoufale chybí - občanskou společnost. „Podepsala se na tom hlavně podoba Fakulty sociálních studií, která studenty často vysílala do zahraničí, ti se inspirovali různými přístupy a do Brna se vraceli,“ tvrdí Ustohalová. Absolventi pak pracují třeba na magistrátu a chtějí inovativní přístupy, které viděli během studia a praxí v zahraničí, vyzkoušet. Silnou občanskou společnost však pomohl vytvořit ještě jeden aspekt, a to paradoxně negativní průvodní jev české politické a ekonomické transformace, kdy v devadesátých a nultých letech na mnoha radnicích vládli takzvaní „kmotři“, tedy lidé, kteří se velmi okatě obohacovali na úkor veřejných prostředků. „V devadesátkách tu vládla ODS (tehdy nejsilnější pravicová strana), později spolu se sociální demokracií (tehdy největší levicová strana) a všechno, co tehdejší představitelé dělali, bylo v přímém rozporu se zájmy města a jeho občanů,“ vysvětluje Ustohalová. Tehdy jedna kauza zpronevěry střídala druhou a nebyla z toho cesta ven, protože alternativy na politické úrovni neexistovaly. „V posledních dvou volebních obdobích se to změnilo a politici nakonec nechali občanskou sílu, aby se na správě věcí veřejných podílela,“ uzavírá novinářka. 

Že je Brno v něčem unikátní, ukázaly už protesty proti pochodům neonacistů, které občané města Brna pořádají vždy, když se neonacistické skupiny rozhodnou projít romskou čtvrtí. První velké demonstrace pořádala iniciativa Brno blokuje v roce 2011. Podobné akce probíhaly za podobných okolností sice i v jiných městech, ale většinou jen s velmi vlažnou účastí místních, takže spolu s těmi, kteří přijeli odjinud, aby se neonacistům postavili, čítaly demonstrace většinou několik desítek lidí, maximálně pár set lidí. V Brně jich demonstrovaly v ulicích tisíce.

Z brněnské občanské společnosti vyrostlo i původně recesistické uskupení Žít Brno, které se zpočátku zejména vysmívalo brněnské politické mafii a bojovalo proti hernám s hracím automatům v centru města. V posledním volebním období se nečekaně dostalo do zastupitelstva města a jeho představitelům se podařilo zrealizovat v České republice nevídaný projekt nazvaný Rapid Re-Housing. Reagovali tak na jednu z největších bolestí české ekonomické transformace, která se týká bydlení. Po roce 1989 totiž stát kromě nemovitostí, které restituovali původní majitelé, a nebo jejich potomci, převedl bezúplatně bytový fond na obce a ty jej většinou privatizovaly do soukromého vlastnictví. Velmi málo nemovitostí tak zůstalo v obecním vlastnictví. Brno v tomto ohledu tvoří jistou výjimku a ponechalo si zhruba deset procent bytového fondu. I zde však, stejně jako v řadě jiných obcí České republiky žije mnoho rodin v soukromých ubytovnách, azylových domech a v jinak nevyhovujícím, takzvaném substandardním bydlení.

Česká republika také dodnes nepřijala žádný zákon o sociálním bydlení a obce tak nemají povinnost se o své potřebné jakkoli starat. Lidé z Žít Brno, konkrétně zastupitel zodpovědný za sociální začleňování Martin Freund, přišli s nápadem, který je založený na myšlence Housing first (Bydlení především), že problémy způsobené bezdomovectvím, anebo nevyhovujícím bydlením, lze řešit až poté, kdy rodina, nebo jedinec bydlí v normálním bytě. A má jistotu, že v něm bude moct bydlet i nadále. 

Ze čtyř set rodin, které se nacházely v bytové nouzi, vylosovali padesát rodin, které dostaly možnost bydlet v obecním bytě a k tomu ještě pomoc v podobě sociální práce. „Ukázalo se, že projekt funguje,” shrnuje jeho výsledky jeho duchovní otec Martin Freund. Z padesáti rodin, které se projektu zúčastnily, si jich stálé bydlení dokázalo bez dluhů udržet 48. „V rodinách, které takto získaly bydlení se snížila i úrazovost dětí z 12% na 2,4%. Výrazně se snížil počet hospitalizací,” vypočítává Freund úspěchy.  

„Proběhlo i setkání sítě partnerství měst a organizací, které chtějí ukončovat bezdomovectví. V rámci téhle platformy se snažíme s politickým vedením Liberce, Prahy 7, a neziskových organizací sdílet zkušenosti s ukončováním bezdomovectví, strategii a knowhow,” těší se Freund ze zájmu jiných obcí o brněnský projekt. A zájem mají nejen české obce, ale i ty zahraniční.  

„Přijeli i sociální pracovníci z rakouského města Graz. Zaujaly je naše projekty sociálního bydlení a tak chtěli načerpat zkušenosti a poslechnout si, jak to v Brně děláme. Je super a jsem rád, že Brno svým přístupem k sociální politice inspiruje nejen některá další česká města, ale ze můžeme šířit naše knowhow i za hranicemi,” popisuje zastupitel brněnské úspěchy. Kromě ukončování bezdomovectví rozjel Freund také projekt zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných.  „Je sice pravda, ze nezaměstnanost je aktuálně nízká, nicméně počet dlouhodobě nezaměstnaných je spíše konstantní, protože když je člověk bez práce déle než rok, je někdy obtížné se vrátit do pracovního procesu, bez nějaké pomoci,” vysvětluje Freund.  „Od začátku roku už se podařilo nalézt práci 130 lidem! Všichni byli bez práce déle než rok,” shrnuje. Brněnský projekt nazvaný Rapid Re-housing získal ve Vídni první cenu SozialMarie 2018. 

A pak přišly volby v říjnu 2018, kdy liberální voliči dali přednost nové naději české politiky, a to Pirátům. Ti zcela překvapivě po volbách utvořili koalici s oběma stranami, které v minulosti vládly městu. S ODS a Sociální demokracií. Inovativní přístupy k sociální politice, rozjeté projekty i mezinárodní úspěchy tak možná na čas nebudou mít politickou podporu. O to zajímavější bude sledovat, jak moc silná je brněnská občanská společnost a nakolik si svá vítězství na poli sociální politiky dokáže uhájit. 

Frontal