“Naši předci byli energeticky i ekonomicky soběstační. Pole zorali s pomocí koňů, měli hospodářská zvířata, krávy, slepice… Topili dřívím, které našli v lese. Později měli i elektřinu, ale potřebovali ji minimálně, jen na svícení,” vypráví Milan Kazda, starosta obce Kněžice, kde se vzal nápad, který se zrodil v jeho hlavě.

(Milan Kazda, starosta obce Kněžice)

“Věděli jsme, že tak jako naši předci žít nemůžeme a ani nechceme a že energie bude do budoucna jeden z největších problémů a že bude drahá,” vysvětluje Kazda. A tak se zrodil nápad, který jeho obec proslavil.  

Než se tak stalo, nic nenasvědčovalo tomu, že by se Kněžice měly nějak zvlášť odlišovat od jiných obcí. V malé obci na východě severočeského kraje před rokem 1989 všichni dospělí pracovali v místním JZD (Jednotné zemědělské družstvo), které tak jako jinde vzniklo po roce 1948 za účelem vytvoření co největších orných ploch. Po revoluci v roce 1989 se družstvo rozpadlo. “Před revolucí všichni pracovali společně v družstvu, málokdo jezdil pracovat mimo obec,” vzpomíná pamětnice Eva Brzáková, která v Kněžicích žije od své svatby už přes čtyřicet let. “A pak se to najednou obrátilo. Všichni začali jezdit pryč, jen výjimečně někdo zůstal pracovat tady. Změnilo to vztahy mezi lidmi, přestali jsme být komunitou, každý začal jet sám na sebe,” popisuje Brzáková důsledky ekonomické transformace na mezilidské vztahy ve vesnici. “Teď se to začíná trochu lepšit, dělají se společné akce a lidi na chodí, ta mladší generace už spolu zas víc tráví čas,” vidí Brzáková naději do budoucna. Ona sama si s lidmi povídá hodně a ráda, vede totiž v Kněžicích obchod s textilem a prodává v něm. Ta práce ji baví. Je už v důchodu a dělá ji vyloženě pro radost. Zkrátila si pracovní dobu, aby se ve stáří neudřela, ale neumí si přdstavit, že by nepracovala už vůbec. V obci se jí žije dobře i proto, že je tu už několik volebních období dobrý starosta.”Je opravdu skvělý starosta, vyhoví ve všem, dělá, co může pro to, aby se v obci dobře žilo,” chválí aktivní důchodkyně podnikatelka Milana Kazdu. 

Starosta obce vždycky dbal na ochranu životního prostředí, stejně jako na mezilidské vztahy. Obec už od nultých let pořádá pravidelně brigády, během kterých její obyvatelé zasadili v okolí tisíce mladých stromů. I místní spolek myslivců je aktivní a také organizuje sázení stromů do okolních remízků. Remízky totiž v české krajině kvůli kolektivizaci v padesátých letech znatelně chybí. Spolu se silnými výkyvy počasí, kdy se střídají velká sucha s následnými přívalovými dešti, pak jejich absence zvyšuje hrozbu povodní. Kromě společné práce na zvelebování okolí kněžičtí pořádají pravidelné zábavy a také společně jezdí na dlouhé cyklistické výlety.

V nultých letech český stát nabízel obcím, jejichž obyvatelé často topili uhlím, štědré státní dotace na plynofikaci obce. Kněžičtí zastupitelé dotaci odmítli. Díky tomu se jim nestalo to, co v mnoha jiných obcích, kde dotace později museli vracet, když se jim nepodařilo přesvědčit dostatečný počet lidí k tomu, aby se k plynovodu připojili. Cena plynu totiž neustále vzrůstala a lidé se báli, že to pro ně příliš drahé. Místo připojení na plynovody vymyslel kněžický starosta, že jejich obec bude bioplynkou zpracovávat exkrementy, aby byla energeticky soběstačná. 

"Z plynu jsme měli strach, jeho cenu neovlivníme," vzpomíná starosta. Zároveň mu bylo jasné, že na uhlí a dřevo už lidé nebudou dál moct topit, protože část obyvatel obce dojíždí za prací jinam. A vracet se večer do vychladlého domu a zatápět je naročné. Proto ho napadlo, že využije jako palivo lidské a zvířecí výkaly. Tím se zbaví dvou problémů najednou.Obsah žump je totiž dalším problémem vesnice, které chybí jak kanalizace, tak čistírna odpadních vod. Nápad na konstrukci bioplynky přišel právě z touhy vrátit se k úplné soběstačnosti, jaká byla kdysi na venkově běžná. Obec si tak v současné době sama vyrábí teplo a elektřinu, recykluje odpad, dodává hnojivo místním farmářům a zvažuje dokonce regionální měnu. Nedávno získala titul První energeticky nezávislá obec v Česku. K výstavbě bioplynky obec potřebovala dotace, protože sama by to finančně neutáhla. Díky eurofondům i dotacím českého státu, ale mohla sen zrealizovat. “Věděli jsme, že dotace jednou skončí, proto jsme je chtěli využít na to, abychom byli do budoucna soběstační,” říká Kazda. 

V současné době pracuje část lidí mimo obec. Někteří dojíždějí do automobilky do automobilky v Kolíně. Oproti situaci v devadesátých letech, kdy po revoluci téměř všichni lidé pracovali mimo, se to přeci jen zlepšilo. “Pět lidí pracuje v našem projektu kotelna, když jsme tehdy vymýšleli celý nápad, byla ještě poměrně velká nezaměstnanost a tak jsme samozřejmě přemýšleli i nad tím, že pokud budeme něco takového stavět a pak provozovat, budeme tu moct zaměstnávat lidi z vesnice,” vysvětluje starosta. “Máme tu ale i drobné živnostníky. Kromě prodejny textilu i potraviny, místní pekárnu, hospodu a tři autoopravny. Osm lidí pak pracuje v zemědělství. “Snažili jsme se podporovat drobné živnostníky metodickým vedením, i jim pomáhat získávat dotace,” vysvětluje starosta to, že v tak malé obci je živnostníků tolik. 

Jeden z autoopravářů, Josef Nosek, žije a podniká naproti obecnímu úřadu, kde bydlí v usedlosti, kterou zdědil po předcích. V minulosti studoval ve městě, ale na vesnici se vrátil a začal podnikat. Kromě toho, že má autoopravnu, chová také včely a ještě pěstuje rychlerostoucí dřeviny na svém pozemku. “Jsem hrdej na to, že to tady vede pak Kazda,” říká Nosek. Když to srovnám s jinýma obcema, kde s velkou slávou udělají sto metrů chodníku, vidím, jak ohromně se tady snaží. Všechno se opravuje, investuje se do rozvoje obce, je to vidět,” říká Nosek. “Jeden z mých zákazníků je nějaký inženýr z Prahy a ten mi poradil, že bych mohl pěstovat ty rychlorostoucí topoly,” vypráví Nosek. “Zatím jsem v začátcích a nevím, jak velká bude výnosnost, ale zdá se, že i já budu energeticky soběstačný,” směje se Nosek. Plantáž totiž pomocí štěpky může nahradit část energie. “Napadlo mě to, když naše obec tolik řešila energetickou soběstačnost,” vzpomíná Nosek na svůj nápad. “Každopádně jsem tady šťastný a jsem rád, že žiju na vesnici, vůbec si neumím představit, že bych žil ve městě a byl úplně závislý na energiích, které budu muset platit,” říká Nosek. “A taky jsem rád, že je náš pan starosta takový chytrý a používá to k prospěchu celé obce.” Podle Noska je totiž jejich starosta, který si o blaho obce dělá starosti. “A je to znát. Nechtěl bych žít jinde,” uzavírá Nosek.